Nauka o mystické koncentraci je vlastně klíčem k tajným dveřím, které vedou do vnitřního chrámu, nebo do onoho malého lotosu v srdci, kde sídlí božství, nebo, podle křesťanské mystické nauky, Ježíš Kristus. Proto o sobě řekl Kristus sám: „Já jsem dveře.“ Jimi vstoupíme k vnitřnímu člověku, kdo jimi vešel, je ve chrámě a je tam zcela sám se svým božstvím.
Také o onom klíči mluvil Kristus, a sice v evangeliu Sv. Lukáše, kap. XI., v. 52: „Běda vám zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění. Sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, bránili jste.“
Závažná to slova našeho Spasitele!
Kárá jimi zákoníky, kteří se zmocnili „klíče umění“. Jaké je to umění? Všichni staří mystikové nazývají Cestu mystickou „královským uměním“. I Mistr Kerning ji tak nazývá.
Proč je mystika královským uměním? Protože je třeba ke správnému výcviku žákově jistého umění, protože ne každý svede správnou koncentraci a protože je skutečným a velkým uměním, přemoci zevní smysly a zevní tužby, sklony, skrátka usmrtit zevního člověka, abychom se probourali do svatostánku, do chrámu moudrosti.
A královské umění je to proto, že bývalo za starodávna výsadou králů, poněvadž tehdy králové byli také zároveň velekněží a velcí zasvěcenci. Kromě toho název královské přísluší mystickému umění také proto, že vede ke Králi králů ke Kristovi a do království nebeského.
Kristus tedy citovaným výrokem kárá zákoníky, což byli tehdejší theologové a vykladači Písma, že vzali klíč a nejen to, ale bránili i těm, kteří chtěli vstoupiti.
A dnes se děje skoro stejně. Nejen v Indii brahminové si činí nárok na „pravé vědění“ a pohlížejí s patra na tamní znalce Písma (pandity), ale také jiní theologové se drží jen litery a neznajíce pravého, skrytého významu Písma, vykládají vše podle zevního rozumu – tedy filosoficky a ještě k tomu podle zásad scholastických naprosto falešných.
