Svatý Jan kříže (1542 – 1591) byl španělský karmelitánský mystik a básník.
Je známý především svými spisy. Jak jeho poezie, tak jeho studie o vývoji duše jsou považovány za vrchol mystické španělské literatury a mezi největší díla celé španělské literatury. Byl kanonizován od papeže Benedikta XIII v roce 1726.
Někdy je nazýván „mystickým doktorem“ jako pocta hloubce jeho učení o spojení duše s Bohem. Vyrostl v chudobě a byl přitahován ke kontemplativnímu životu. Jeho duše toužila po mystickém spojení s Bohem. Zlom v jeho životě nastal v roce 1567, kdy potkal Teresu z Avily, spřízněného ducha, který hledal partnera v jejím hnutí karmelitských reforem. Později Jan od Kříže sloužil jako duchovní ředitel v jejím konventu.
Svou spiritualitu předával druhým především prostřednictvím osobních kontaktů, sepsal ji pouze proto, že o to byl vytrvale žádán druhými. Ústředním tématem jeho nauky, kterou proslul jak uvnitř katolické církve, tak mimo ni, je sjednocení člověka s Bohem prostřednictvím milosti, skrze Ježíše Krista: Jan popisuje duchovní cestu člověka od úplných začátků až po nejvznešenější výšiny, k nimž může člověk v tomto životě dospět. Tato cesta zahrnuje fázi očistnou, osvětnou a fázi sjednocení; nebo jinými slovy: stav začátečníků, pokročilých a těch, kdo se přiblížili dokonalosti. Jan je přesvědčen, že aby člověk mohl dosáhnout Všeho, tedy Boha, je nezbytné, aby se zřekl všeho, co není Bůh; nikoli však jako otrok (z donucení), nýbrž v síle lásky. Nejznámějšími Janovými výroky jsou: „V podvečer (života) tě budou zkoušet podle lásky” a: „Kde není láska, vložte lásku a naleznete lásku”.
Jan napsal: „Rozjímání není nic jiného než tajná, pokojná a láskyplná infuze Boha, která, pokud bude připuštěna, zapálí duši Duchem lásky.“ V roce 1577 byl uvězněn na devět měsíců, během nichž psal o své „temné noci duše“.
Literatura:
Kříž sv. Jana je považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků ve španělském jazyce. Ačkoli jeho úplné básně sčítají méně než 2500 veršů, dvě z nich – Duchovní kanticle a Temná noc duše – jsou obecně považovány za jednu z nejlepších básní, jaké kdy byly napsány ve španělštině, a to jak z hlediska formálního stylistického hlediska, tak z hlediska jejich bohaté symboliky a obrázky.
Duchovní Chvalozpěv je báseň, v níž nevěsta (představující duši) hledá ženicha (reprezentující Ježíše Krista), a souží se nad tím, že ho ztratila; po sloučení jsou oba naplněni radostí.
Temná noc duše vypráví cestu duše z jejího tělesného domova do jejího spojení s Bohem. Stává se to během noci, což představuje těžkosti a obtíže, s nimiž se setkává při odtržení od světa a dosažení světla – spojení se Stvořitelem. Hlavní myšlenku básně lze považovat za bolestivou zkušenost, kterou lidé snášejí, když usilují o růst v duchovní zralosti a jednotě s Bohem. Rok po napsání této básně napsal roku 1586 komentář k Temné noci duše.
Svatý Jan také napsal čtyři pojednání o mystické teologii, z nichž dvě se týkají dvou výše uvedených básní a údajně vysvětlují význam verše básní veršem a dokonce slovně. Ve skutečnosti se ukáže, že není schopen řídit se tímto schématem, a píše volně o tématu, se kterým se zaobírá pokaždé.
Třetí práce, Výstup na horu Carmel, je systematičtější studií asketického úsilí duše hledající dokonalé spojení Boha a mystických událostí, které se dějí podél cesty.
Nejdůležitější citáty:
„Je lepší pro Boha trpět, než konat zázraky.“
„Až nastane večer života, budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali.“
„Je to velká potěcha pro duši vidět, že ona není nikdy bez Boha, i kdyby byla ve smrtelném hříchu, tím spíše, když je v milosti.“
„Mnozí s velkým úsilím prosí Boha, aby je pozvedl a uvedl do stavu dokonalosti. Když jim však Bůh začíná dávat, o co prosili, nechtějí to přijmout.“
Duchovní výstrahy
Několik krátkých výroků a rad, jež odráží hloubku Janovy duše a jeho vztahu s Bohem.
Čím více se straníš věcí pozemských, tím více se přibližuješ nebeským a více nacházíš v Bohu.
Kdo dovede odumřít všemu, bude mít život ve všem.
Odvrať se od zlého, čiň dobré a hledej pokoj.
Kdo si stěžuje nebo reptá, není dokonalý, ba ani dobrý křesťan.
Pokorný je ten, kdo se skrývá ve své vlastní nicotě a dovede sebe svěřit Bohu.
Mírný je ten, kdo dovede snášet bližního a snášet sám sebe.
Chceš-li být dokonalý, prodej svou vůli a dej ji chudým duchem, a přijď ke Kristu skrze mírnost a pokoru a následuj ho až na Kalvárii a do hrobu.
Kdo se spoléhá sám na sebe, je horší než ďábel.
Kdo nemiluje bližního, nenávidí Boha.
Kdo koná dobré s vlažností, je blízko pádu.
Kdo se vyhýbá modlitbě, vyhýbá se všemu dobrému.
Lepší je ovládnout svůj jazyk než se postit o chlebu a vodě.
Lepší je trpět pro Boha než činit zázraky.
Nebuď podezíravý vůči svému spolubratru, nebo pozbudeš čistoty srdce.
Čím více soužení, tím lépe.
POUŽITÉ ZDROJE:
Bratr Vojtěch od sv. Hedviky: Vcházím v nepoznané, Kostelní Vydří, 1992
Heyduk, Josef: Svatí církevního roku, Praha, 2001
Jan od Kříže: Spisy sv. Jana od Kříže, IV. Plamen lásky žhavý, Drobné spisy, Olomouc 1947
https://citaty.net/autori/svaty-jan-od-krize/
https://karmel.cz/