SMARAGDOVÁ DESKA A JEJÍ TAJEMSTVÍ
-
- Podle legendy vyryl egyptský bůh Thoth do smaragdu největší tajemství nebes a země, základ všech duchovních pravd a zákonů, prapůvod mystické cesty, klíč k božskému vědění a zároveň klíč ke spáse. Bůh Thoth znamená tolik jako v křesťanství Duch Svatý a totéž znamená řecký bůh Hermes a římský bůh Merkur. Podle podání pronesl Thoth na počátku slova matická a stvořil jimi svět a vůbec vše, co stává. Thoth zrodil sama sebe a byl pánem země, vzduchu, moře i oblohy. Byl písařem ostatních bohů a vynálezcem všech umění a všech věd.
-
- Na obrázku vidíme smaragdovou desku, jak ji kreslili ve středověku Rosikruciáni. K tomuto obrazu existuje text, který zní následovně:
- “Pravdivě, beze lži jistě se rovná to, co je dole, tomu co je nahoře a to, co je nahoře se rovná tomu, co je dole a tím lze dosáhnouti a vykonati jedinou věcí vše zázračné. A stejně jako veškeré věci byly stvořeny jedinou věcí, z vůle a z rozkazu jediného, který vše vymyslil: tak veškeré věci i nyní pocházejí z oné jediné věci a pořádkem přírody. Otcem toho je slunce a jeho matkou je měsíc. Vzduch to nosí jakoby ve svém lůně, jeho živitelkou nebo kojnou je země. Tato věc jest původem všech dokonalostí na světě. Síla její jest nejdokonalejší, když se zase promění v zemi. Odděl tedy zemi od ohně a vše jemné nebo řídké od hustého nebo hrubého, jemně a láskyplně s velkým rozumem a skromností. A vystoupí to od země k nebi a odtud zase k zemi a pak to přijme sílu horního i dolního. Tak dosáhneš slávy celého světa. Proto nechť od tebe odstoupí každý nerozum a nemohoucnost. Tj. ze všech sil síla nejsilnější: Neboť to překoná veškeré jemné věci a může to proniknouti každou věc pevnou a tvrdou. Tak byl stvořen svět, a z toho vzniknou zvláštní spojení a lze tím provésti mnohé zázraky, k jejichž vykonání je to cestou. Proto jsem byl nazván Hermem Trismegistem, poněvadž mám tři části moudrosti celého světa. To budiž pověděno o mistrovském díle umění chemického.”
- Tak zní text smaragdové desky, který bude později ještě vysvětlen. Nyní uveřejňuji poprvé v českém překladu vysvětlení a výklad Smaragdové Desky z Rosikruciánského díla “Tajné figury Rosikruciánů” ze XVI. A XVII. století:
- Výklad z Rozikruciánského díla “Tajné figury Rosikruciánů”
- “Tento obraz, který se zdá špatným a malým, obsahuje věc velikou a důležitou. Ano, skrývá takové tajemství, že je to největším pokladem světa. A dále skrývá i to, že nic vyššího nelze uslyšeti na zemi. Tajemství býti pánem po všechny časy, jemuž nikdy neschází peněz a k tomu ještě míti zdravé tělo a život tak dlouhý, že potrvá až k době předurčené, již nepřekročí žádný tvor. To vše chci ti teď oznámit, neboť figura ta to jasně vypravuje. Vidíme zde štít, jenž ve tři části rozdělen a v něm je orel, lev a hvězda. Též říšské jablko je v něm, a sice právě uprostřed, a rovněž nebesa a zem jsou zde pilně zobrazena. Pak ruce, jež se vzájemně podávají, vidíš nad znameními kovů. V kruhu, který obklopuje kresbu, jest nápadno zde sedm slov. Nyní ti chci oznámiti, co vše to znamená a pak ti také říci chci, jak to vše se nazývá. A jak to vše lze připraviti, bude rovněž následovati. Ony tři štíty znamenají zkrátka sůl, síru a rtuť.
- Sůl je těla pevného a proto je v umění nejpřednější. Síra to je zase duše, bez které tělo nic nepořídí. Rtuť pak, čili Merkur, je duchem síly, který pevně spojuje duše a tělo. Proto se jmenuje prostředníkem. A co by bylo vykonáno bez něho, nemá trvání. Neboť duše a tělo by nemohly zemříti, kdyby při nich nestál také duch. Ale také duše ani duch by nemohly obstáti, kdyby u nich nebylo těla. A také ani tělo, ani duch by neměli síly pražádné, kdyby v jejich společnosti nebyla duše. A to vše, je-li umění pochopeno, tělo zase tvoří a dává tomu trvání: A duše zase barví a tinguje a duch vše činí tekutým a proniká. Proto v tomto umění nemůže obstáti žádný z oné trojice o samotě. A největší tajemství nemá také podstaty, neboť musí v něm býti duše, duch i tělo, ale čím je ono čtvrté, ze kterého ty tři vznikly, tu dej se o jeho jméně poučit, neboť ve spodním štítu je to hvězda sedmipaprskovitá. Lev, který má svoji barvu a sílu a svoji podstatu a vlastnosti se jeví jako orel žlutě a bíle, ale rozuměj mi dobře, neboť je mu třeba píle. A říšské jablko ukazuje znamení toho nejvyššího dobra. V němž jsou čtyři elementy, země, oheň, vzduch a voda, ale také nebesa.
- Pravý základ a skutečné poznání osvědčují obě ruce přísahou. A z tohoto základního kořene vychází sedm kovů a ještě mnoho jiného.
- Nyní nezbývá nic než sedm slov, a co značí, uslyšíš dále. A když jste tomu dobře porozuměli, pak není možno, aby se vám nezdařila vaše práce. Každé slovo znamená město a každé z měst má jen jednu bránu. První znamená zlato a je velmi žluté (Slunce). Druhé jest stříbro a je krásně bílé (Luna), třetí je rtuť, která je šedá (Merkur). Čtvrtý je cín, jenž má barvu nebesky modrou (Jupiter). Páté znamená železo, jež je krvavě červené (Mars). Šesté je měď, krásně zelená (Venuše). Sedmé je olovo, černé jako uhlí (Saturn).
- Měj pozor, jak to míním a dobře mi rozuměj: V branách těchto měst spočívá celý základ umění. Neboť žádné město nevykoná nic samo, poněvadž všechna ostatní musí býti přítomna. Také nelze do žádného města vejíti, když by byly brány zavřeny. Ale kdyby města neměla bran, tu by také nic nemohla vyřídit. A když tedy jsou tyto brány pospolu, tu se zrodí zář sedmibarevná. A ony vespolek jasně svítí, tak, že jejich moci se nic nevyrovná. Jejich divů na zemi nenalezneš a proto slyš zprávu další.
- Sedm písmen a sedm slov a sedm měst a sedm bran. Sedm časů a sedm kovů a sedm dní a sedm čísel. K tomu vezmi sedm bylin a sedmero umění a sedm kamenů. V tom spočívá celé umění a blaze tomu, kdo je nalezl. A poněvadž snad obtížné by se ti zdálo pochopiti to, slyš mně dále k další zprávě. V pravdě ti vše zjevuji jasně a pečlivě, bez falše a nenávisti, jak se to vše jmenuje jedním slovem: vitriol je to a kdo jej dobře zná, tu kabalistickým způsobem vše vypočte si, s pílí – sedm a padesát co do počtu nalezneš všude změřeno.
- Nechť tě práce neomrzí, jen dobře mi rozuměj a užiješ zdaru. Již zbytečně ti dodávám, že je to voda, která nemáčí. A z ní se kovy zrozují a ona jako led natvrdo zmrzne. Mokrý prach vězí v plném větru a v něm jsou obsaženy všechny ctnosti.
- (Znamená tvoření se nového těla, nesmrtelného. Mokrý prach = pokřtěné tělo, které je z “prachu”. “V plném větru” = v plné milosti boží, proto dosáhne člověk “pokřtěný” všech ctností. Vítr, jak známo, je znamení, že se blíží Bůh. Voda jako led ztvrdne = je kámen Mudrců, krystal)
- A jestliže toho ani teď nepoznáš, tu jinak ti to jmenovati nemohu.
- A nyní tě chci poučit, jak vše má býti připraveno. K umění vede sedmero cest. A jestliže žádné z nich neznáš, budeš pracovati nadarmo. Především musíš věděti, že je třeba očisty ke zdaru. Ale i očista je dvojí, ale jen jedna z nich ti postačí. První díle se děje skrze ni svobodně a beze všeho přídavku. K tomu je třeba trochu destilovati a jemně hníti, aby vše bylo zbaveno pozemského a pak je vše též připraveno. Tato první cesta má dvě silnice a blaze tomu, kdo po nich správně kráčí. První vede silou ohně a sice s ním a do sebe sama. To si dobře pamatuj. Druhá cesta vede dále, až dojdeme k pokladu a zisku.”
-
- Přistoupím nyní k výkladu této prastaré a veledůležité mystické památky. Kolem smaragdové desky je latinský nápis, jehož počáteční písmena dávají slovo “Vitriol”. Není to ovšem vitriol chemický, ale je to alchymickomystická látka, která znamená počátek velkého díla, čili počátek mystické cesty. Všechna Rosikruciánská díla se vyznačují tajnou mluvou alchymicko – mystickou. Kdo má však oči otevřené, vidí bez námahy, že zde neběží jen o prosté předpisy alchymické, poněvadž všude jsou značky kosmogonické a náboženské, jsou tu symboly, které zřejmě naznačují, že jde také o věci duchovni. Proto také smaragdová deska se svou symbolikou skrývá velké Dílo mystické a zároveň také alchymické. Slovo “Vitriol” znamená člověka, který vkročil na Cestu, který tedy počal prováděti mystická cvičení a soustřeďování. Příklad onoho latinského nápisu zní v češtině: “Navštívíš-li očistou nitro země, nalézáš skrytý kámen”. Visita interiora terrae, rectificando invenies occultum lapidem.
- Kruh, který je obklopen tímto latinským nápisem, znamená člověka a jeho nitro. Veškeré znaky, které jsou v kruhu nakresleny, jsou v lidském nitru a znamenají buď mystické stavy nebo mystické síly. K jejich výkladu dojdeme později.
- Nyní je ještě nutno vrátiti se ke slovu vitriol. Místo tohoto slova užívají Rosikruciáni také výrazu “ocet”. Podle mystické spisovatelky středověké Jane Leadeové a jiných mystiků znamená “Žíravý Vitriol” lidské svědomí, a to je tedy klíčem k tomuto tajemství. Lidské svědomí je totiž hlas Ducha, je to ona naše vnitřní podstata, která bez ohledu na náš prospěch nebo neprospěch, na naši libost nebo nelibost, měří a odvažuje přísně a přesně všechny naše skutky i naše myšlenky a buď je schvaluje nebo je odsuzuje.
- Tento “Vitriol” je tedy božská síla, která odlučuje plevy od zrní, nebo rozpouští a spaluje kovy bezcenné, takže zbývá jen zlato. Vše to si lze snadno vysvětliti symbolicky a je třeba jen připomenouti si práci našeho svědomí, abychom pochopili, že je to stejně síla žíravá a spalující, ale zároveň očišťující. Tzv. svědomí jest jediné pojítko, které teď člověku zbylo z jeho původního duchovního stavu – je to pojítko se Stvořitelem, jenž prostřednictvím svědomí k člověku mluví. Svědomí je náš duchovní základ a proto ten, kdo nastupuje mystickou cestu musí počíti od tohoto základu jako od počátečního bodu, musí se soustřeďovati mysticky na svoje duchovní já, protože právě ono ukrývá to, co nazýváme svědomím. Proto počátek velkého Díla je svědomí, čili alchymický vitriol.
- Nyní přistupuji k výkladu desky smaragdové. Hermes ujišťuje třikráte, že jeho slova jsou pravdivá, což znamená, že tu běží skutečně o největší tajemství a o základ všech duchovních pramenů. Jsou to pravdy kosmické a božské. Dolní je jako horní. Člověk a Bůh jsou jedno a kdo tuto pravdu uskutečnil, vykonal zázrak jedinečný, totiž spojení obou. Ale v této větě je také obsažena jiná pravda. CO je ve vesmíru, je také v člověku a sice do nejmenších podrobností. Veškeré síly v člověku mají své obdobné, ohromné síly ve vesmíru a naopak. Mezi okultními disciplínami jsou právě tři, které dokazují tuto pravdu. Je to astrologie, magie a mystika. Z nauk astrologických a z jejich praxe víme, že nejmenší odchylka kterékoliv planety, se vztahem k ascendentu kteréhokoliv člověka má veliký vliv na jeho život, na jeho osud a hlavně také na jeho duševní náladu. Ale méně je známo, že ten člověk, který cestou mystickou dovede pohnouti planetárními silami, jež se skrývají v jeho nitru, ovládne svůj osud, neboť přeruší tak ony kosmické vlivy, které se neustále na nás řinou ze světových těles. Rovněž magie je důkazem této pravdy. V magii obřadné se používá souvztažných věcí všech přírodních říší k planetám. Tím se získává spojení s planetárními silami v našem malém světě, čili v mikrokosmu, a velký svět, čili makrokosmos, potom spolupůsobí. A rovněž v mystice obdržíme osobní důkazy, že veškeré síly vesmírově i s onou sílou nejvyšší, kterou nazýváme Bohem, sídlí také v člověku a když dosáhne člověk spásy, čili spojení se Stvořitelem, tu ovládá nejen ony ohromné síly osobní, které jsou ukryty v jeho duši, nýbrž jimi také všechny síly přírodní a vesmírové.
- Další věta se týká Boha-Stvořitele, který jest oním jediným, jenž celý svět vymyslil a rozkázal, aby vznikl. Ale Stvořitel tvoří ještě stále tak jako na počátku, poněvadž je Tvůrcem, jehož síla nikdy nemůže ustati. Ale následující věta se týká již něčeho zcela jiného. Nyní mluví Smaragdová deska o člověku. Jmenuje ho věcí, jejímž otcem je Slunce a matkou Měsíc a praví, že vzduch ji nosí ve svém lůně a že je živena zemí. Je to člověk. Bůh otec je naším tvůrcem, ale zároveň v nás sídlí a Bůh . matka nás zrodila, neboť ona je oním božským principem, který zrodil naši duši a ještě dále zrodí na mystické cestě našeho osobního Krista, abychom se stali znovuzrozenými.
- A dále se praví, že tato věc (člověk) je původem všech dokonalostí na světě. Člověk se totiž může státi Bohem, jak tvrdí i svatý Pavel. Jeho síla je nejdokonalejší, když se zase promění v zemi. To znamená mystickou smrt, kdy člověk je uložen mysticky do hrobu. Po mystické smrti následuje pak z mrtvých vstání a vstoupení na nebesa, čili spása.
- Dále praví smaragdová deska, aby žák oddělil zemi od ohně a vše jemné od nízkého a hrubého a aby to činil jemně a láskyplně s velkým rozumem a skromností.
- To znamená, že máme rozeznávati svoje tělo (zemi) od ohně (ducha). Tím způsobem, pracujeme-li se skromností a láskou, dosáhneme vnitřního poznání, tj. oněch mystických stavů, které způsobí, že Duch se vznese od země k nebi, totiž vystoupí na nebesa a pak se zase vrátí na zem, aby obdržel sílu horního i dolního, čili stal se adeptem. Ono povznesení se na nebesa znamená samadhi, čili mystické vytržení, když duch lidský vzlétne až před tvář Boha Otce. Pak se vrátí na zem, čili probudí se k normálnímu stavu vědomí se všemi silami nebeskými i pozemskými. Pak “dosáhne slávy celého světa”, tj. bude oslaven ne lidmi, ale Bohem.
- Avšak jenom ten, kdo zapudil nevědomost a nemohoucnost může dojíti k tomuto cíli. Nevědomost je výraz, který znamená chápání pouze lidským omezeným rozumem a nikoliv duchovním citem a nemohoucnost je nedostatek vytrvalosti a víry. Jenom víra a vytrvalost mohou nám poskytnout sílu k tomuto největšímu úkolu, s nimž nelze porovnati nic jiného na světě. Proto je každý mystik “vítězem”, je hrdinou, Heraklem, který vkonal svých dvanáctero nejobtížnějších prací, jak je krásně a symbolicky vypsáno ve starých mýtech. Jeho práce se vztahují ovšem na mystické stavy, ve kterých běželo buď o očištění anebo přemožení sama sebe.
-
- Smaragdová deska praví dále, že je to síla nejmocnější, poněvadž překoná veškeré věci jemné a proniká každou věcí, i nejtvrdší. Je to zase člověk, který se znovuzrodil, který poznal Boha. Pak jeho síle nic na světě neodolá a on se stává pánem tvorstva a celé přírody vůbec. Vítězí nad všemi věcmi jemnými, čili neviditelnými a může vniknouti do všeho hrubého, totiž do tajemství hmoty a pozemského světa. Další věta praví, že byl tak stvořen svět a že tak vznikají vzácná spojení a mnoho zázraků. Tato věc je zcela srozumitelná. A ke konci praví Hermes, že byl nazván Trismegistem, protože měl trojí moudrost celého světa, pozemskou, duševní i duchovní. Trismegistos znamená totiž třikráte mocný. Nyní je třeba vysvětliti některé věty z tzv. Výkladu Rosikruciánského. Na počátku se praví, že je to tajemství, které učiní člověka Pánem Po všechny časy, jenž bude míti nejen bohatství, nýbrž také zdravé tělo a život tak dlouhý, že potrvá až k době předurčené. To znamená adepta, čili zasvěcence.
- V dolní polovině je vlevo orel, což je symbol mystického i alchymického bílého orla, symbol Ducha, jenž se vznesl ke slunci, totiž k tváři Boha. Vpravo je lev, což znamená jednak zevní já, které musí býti přemoženo (boj Herkula s nemejským lvem), aby z jeho krve vznikl lev červený, který je vlastně kamenem mudrců, čili člověkem Kristem, jenž proměňuje veškeré obyčejné kovy ve zlato a jenž dává naprosté zdraví, čili jinak nesmrtelnost.
- Mezi lvem a orlem je kroužek, nad nímž je znamení Merkura, čili rtuti. Tyto tři, totiž lev, orel a Merkur, znamenají sůl, síru a rtuť, přičemž síra je duše, rtuť je duchem síly a sůl znamená tělo, čili lva. Merkur je mezi nimi prostředníkem, neboť spojuje sůl a síru, čili duši a tělo. Ale dole jsou zase spojeny orel a lev se sedmipaprskovou plamennou hvězdou, což jest Duch boží, nad nimiž se vznáší říšské jablko, které znamená vládu nad všemi elementy, nad zemí, ohněm, vzduchem a vodou, ale také nad nebesy, jenž jsou naznačena křížem. Sedmipaprsková hvězda znamená sedm božích sil, které vše pronikají a vše přetvořují. Ruce, které po obou stranách jako v přísaze se vztahují z oblaků, znamenají požehnání Ježíše Krista, jenž zároveň přísahá, že to, co zde naznačeno, je pravda nejposvátnější a věčná.
- Sedm slov, která jsou okolo v kruhu, bylo již vysvětleno, ale Rosikruciáni zakryli pravdu, která je v oněch slovech skrytá, tak dovedně, že nezasvěcenec by si je mohl vykládati zcela zevně. Kdo v zemi hledá a očišťuje to, co vykopal, nalézá drahý kámen. To je zevní hmotný výklad. Ve skutečnosti však běží o mystickou koncentraci, neboť země jest lidské tělo, ponoření se do ní je soustřeďování myšlenek, které zároveň očišťuje a kdo to činí, nalezne skrytý kámen mudrců, čili Ježíše Krista.
- Mezi žehnajícíma rukama vidíme kalich, čili “nádobu” tj. zase člověk. Nad ní je Slunce s Měsícem, které se vlévají do jejího obsahu. A to je symbol mystické svatby, čili spojení Duše s Duchem. Vpravo a vlevo jsou naznačeny symbolicky ostatní kovy čili planety, takže s Merkurem je jich sedm.
- V rosikruciánském spisu se nazývají planety nebo kovy branami sedmera měst. Poněvadž každý kov a každá planeta mají svou barvu, vznikne z jejich spojení a spolupráce zář sedmibarevná, tj. mysticky, duha míru, ale alchymisticky to znamená, že při pochodech v kelímku projde látka rodící zlato nebo kámen mudrců sedmi barvami.
- Další věty jsou zcela jasné a je třeba jen upozorniti, že “vodu, která nemáčí” musí najíti každý mystik a jakmile ji nalezne, pozná také, co to znamená. Také další věty se vztahují na mystické stavy, kterých nelze uveřejnit. Ke konci praví autor, že je sedmero cest. To jsou cesty jogické, ale také alchymické. Lze dojíti k Bohu sedmerým způsobe a také sedmerým způsobem najíti kámen mudrců. Naše Cesta je ovšem ze všech nejsnadnější a nejbezpečnější.
- Skrytě a nenápadně a málo slovy podává autor věci nesmírné důležitosti. Praví, že ke zdaru je nejprve třeba očisty. Také očista je dvojí, ale postačí jen jedna. Jedna očista je život asketický, totiž usilovné a z vlastní vůle potlačované očišťování, třeba prostředky nanejvýš krutými. Druhá očista se děje z milosti Boží. Je to cesta lásky nebo indicky bhaktijóga, ve které žák obětuje veškeré svoje nedokonalosti Bohu a obdrží očištění z milosti Pána.
- Očistou provádíme první kroky k dílu svobodně. To znamená, že nikdo nesmí býti nucen a že každý sám se musí k cestě rozhodnouti. Beze všeho přídavku znamená, že člověk k tomu nepotřebuje nic než sama sebe. Destilování znamená přeháněti nitro vnitřním ohněm, který se roznítí koncentrací, ve stavy jemnější a jemnější. Hnití se týká odumírání zevního člověka při mystické smrti. Takovým způsobem je zbaven člověk všeho pozemského a připraven. Tato prvá cesta má dvě silnice. Jedna silnice vede k mystice a druhá k alchymii. První vede silou ohně a sice s ohněm, a do sebe sama, totiž do nitra. Autor to dokládá slovy: “To si dobře zapamatuj”.
- Ale druhá cesta vede dále, až k pokladu a zisku – to je cesta alchymická, která po dosažení vnitřního znovuzrození vede adepta k přípravě alchymického kamene mudrců, jenž jest nejvyšším pozemským i duchovním statkem a pokladem.
-
- Nyní třeba ještě připojiti jistý výklad v jedné větě smaragdové desky. Hermes v ní praví: “Tak byl stvořen svět”. Těmi slovy se dotýká smaragdová deska kabalistické tradice. To znamená, že svět byl stvořen v lidské podobě – jinými slovy, že vesmír má lidskou, podobu ohromného lidského tvaru, který je utvořen všemi slunci, planetami a mlhovinami. Tento kosmický útvar je postavou boží. A proto má vesmír stejně tvar Boha jako člověka, ale v kabale sluje tato veliká postava boží Adam Kadmon. Tento Adam Kadmon je vlastně Bůh Jahve, čili Jehova, kterýž ve své podobě ze sebe vyzářil celý vesmír. Proto je psáno v první knize Mojžíšově, kap. I.V.27:”A stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.” Člověk byl tedy stvořen k obrazu božímu a proto má podobu vesmíru, čili tvar Adama Kadmona. Právě proto je člověk světem malým, mikrokosmem a vesmír, čili Bůh, je světem velikým, čili makrokosmem. Proto také praví Hermes Merkurius, “Jak nahoře, tak dole.” To znamená, že tak jako je božská postava na nebi, tak je také na zemi v podobě člověka. Tato veliká a tajemná pravda obsahuje představy a pojmy tak dalekosáhlé a ohromné, že svým čtenářům nemohu dosti vřele doporučiti, aby o ní stále přemýšleli. Je v ní obsažen také klíč k pochopení všech okultních a mystických jevů. Je to základ všeho okultního vědění, je to pramen všech pravd ostatních.
- Ale onen citovaný verš z bible týká se ještě jiného velikého tajemství. Praví se tam, že Bůh takto “stvořil je” (lidi), muže a ženu”. Nikoliv tedy v množném čísle čili “muže a ženy”, což by naznačovalo něco zcela jiného. První lidé, kteří vyšli z ruky boží, byli tvorové obojpohlavní, byli to muž a žena v jedné bytosti. Tato obojpohlavnost čili hermafroditizmus byla podstatou prvotních lidí před pádem, kdy oba božské principy, mužský i ženský, byly spojeny v člověku. Tehdy byli lidé v původním “rajském” stavu a k tomuto stavu se musí vrátit každý mystik, když dosáhl nejvyššího zasvěcení mystickou svatbou.
- Podotýkám, že teprve později, v docela jiném období stvoření, bylo lidstvo pohlavně odděleno. Je to ono období, o kterém píše Mojžíš v první své knize, kap. II. verš VII.: “I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípě jeho dechnutí života a byl člověk duší živou”. A ve verši 21. A 22. Líčí Mojžíš, jak byla stvořena ze žebra Adamova Eva. Toto druhé stvoření člověka se událo za ohromně dlouhou dobu po stvoření prvém. Pak byli lidé teprve hmotného těla a odděleného pohlaví.
- Karel Weinfurter
